Kamberk

Zdokumentováno je jen několik náhodných náhrobků.

V místě, které řeka Blanice obtéká velkým obloukem a v jehož blízkém okolí se nacházely větší písčité zlatonosné nánosy, založili němečtí kolonisté havířskou osadu jménem Karrenberg. Poprvé je osada písemně zmiňována roku 1261 jako majetek Sezimy z Landštejna při jeho tvrzi. Tvrz, patřící k nejstarším tvrzím na území Podblanicka, plnila zřejmě správní a obrannou funkci pro celou oblast těžby zlata. V držení významného rodu pánů z Landštejna, který byl jednou z větví Vítkovců nesoucí ve znaku bílou růži na červeném štítě, bylo kamberské zboží zřejmě do roku 1379.

Objevení bohatých ložisek zlata a jeho těžba přispívá velkým dílem k bohatství a rozkvětu Českého království v průběhu 13. a 14. století za vlády Přemysla Otakar II., Václava II. a Karla IV.. Ke Kamberku se váží nejstarší písemné zprávy o dolování a o významu zdejších dolů hovoří skutečnost, že osada záhy obdržela německé zřízení na způsob svobodných měst a její obyvatelé jsou nazýváni měšťany (cives). Na královské horní město povýšil Kamberk císař Karel IV. dne 28.XII.1356 a udělil mu pečeť. V letech 1369 - 1379 vlastní Kamberk společně s Litoldem z Landštejna významný důlní podnikatel měšťan Většího města Pražského Johlin Rotlev, který se v té době stává mincmistrem v Kutné Hoře.

Od roku 1379 se Kamberk dostává do držení vladyků, kteří se nadále píší z Kamberka. Těžba zlata zde ustavá za husitských válek v 15. století, ale některé místní názvy s ní související se zachovaly dodnes (vrch Roudný, Hory, Na velkých dílech, V roudni). Vladykové Kamberští z Kamberka mající v erbu černou orlici na žlutém štítě vlastní Kamberk do začátku 16. století. Do oprav se mnoho nevynakládalo a tvrz postupně zpustla.

V průběhu 16. století se na kamberské tvrzi vystřídaly vladycké rody Onšovských z Onšova, z Otradovic a z Lukavce. Tvrz byla opět uvedena do dobrého stavu za vladyků Onšovských z Onšova. Od erbu Viléma z Onšova se odvozuje znak městečka, zlaté kolo se šesti loukotěmi na červeném štítě. Anna z Malovic vdova po Adamu z Lukavce poskytovala na statku útulek Jednotě bratrské, za co byla roku 1604 napomenuta císařem Rudolfem II. Roku 1623 byla tvrz Jetřichu Adamovi z Lukavce pro účast na stavovském povstání zkonfiskována.

Tvrz a statek jsou prodány jako konfiskát do rukou cizí šlechty. V druhé polovině 17. století má kamberský velkostatek více než padesát usedlostí. Roku 1700 jej kupují hrabata z Küenburgu a dostává se tak do trvalejší držby k panství Vožickému. Tvrz přestává být sídlem vrchnosti a do jejích oprav se mnoho nevynakládá. Noví majitelé budují v Kamberku ovčinec a v souvislosti s těžbou stříbra rudný mlýn s papírnou. V letech 1758 - 1786 pracuje v areálu tvrze tavírna stříbra a laboratoř ke zkoumání stříbrných rud. Ruda je dovážena z dolů v lokalitách Řemíčov, Řemíčovská Lhotka, Buková a Rašovice. Kamberk se tak znovu dostává do souvislosti s dolováním.

Od roku 1785 je v Kamberku obnovena katolická duchovní správa, bývalá tvrz přestavěna a slouží jako obydlí lokalisty, později se stává farou. Roku 1869 farní stavení vyhořelo, patronátní úřad nebyl pro vystavění nové fary a stavení bylo roku 1871 opět obnoveno. Funkci fary plní tvrz až do jejího znárodnění, po kterém je v ní zřízen obecní byt a stavení postupně chátrá. Dílo zkázy završuje požár roku 1998. Zřejmě pro katastrofální stav objektu nemá církev o navrácený majetek zájem a budovu prodává. Roku 2001 je zahájena postupná rekonstrukce kamberské tvrze.